Út 16. srpna – Oblík

74 km, 1060 převýšení

25 st. jasno

5 – Jidl, Rapa, Jije, Vldu, Edli

Už přes den posílá Rapa zprávu, že by dal Modravu, Oblík, Prášily. S Dlouhánem kvitujeme, že jsme na to též pomýšleli, neb jinak zbývá už jen Zhůří Pěnivým patokem… Na Rantl chvátám bez Stravy, pití naštěstí mám. Vzácně dorazil i dnes už přespolní Vláďa Duchoň a jsou s Rapa dnes tahouny. Je teplo, tak musíme nahoru již avizovanou trasou. V údolí Otavy je superpříjemně, učebnicově střídáme a chvilkami je najednou úplné ticho – občas ho přeruší jen vrčení Vldu moderního vořecha. V kopci na Srní před sebou vidím tahouny, jak cosi gestikulují, otáčí se dolů a procedí, že někdo volá defekt. Otáčím se též, ale vidím, že všichni jedou, tak pokračuji. To bečely ovce, utrousí Rapa s Vldu, když mě předjíždějí… Nahoře čekáme na Jije, který má pracovní sezonu v plném proudu. Chce se odpoutat, ale my ho nedáme a dál pokračujem profesorským tempem. Na Antýglu se ochlazuje a na Modravu funí, pak nás lae uvítá nádherná horní Šumava kolem Roklanského potoka. Na začátku stoupání z Javoří pily na Oblík v dáli před sebou vidíme motajícího se turistu, anobrž víme, zda jede hore či dole. Zanedlouho ho dojíždíme Vldu a i Jidl ho předjíždí. Borec na obagážovaném gravelu se ale kousne, začne závodit a dojede zpět k Ládu. Cesta na Bor dobrá, rychlost se blíží osmdesátce. Pak se rozhodujem, zda Srní či Prášily a impulsem je hláška Jije –okruh! To znamená i zážitek pavé na Prášilech a i krásné hupy přes Křemelnou. Nad Hartmanicemi na nás vykoukne zapadající rudé slunce a z pohody nás probere až zima otavského údolí. Na staďáku je ale ještě teplo a Ledu, Zbpo a Křížovi, takže v houstnoucím šeru dají někteří i tuplák.