Čt 19. 8. – bike
20 st. Zataženo, až na Pátečku nás ozářil zapadající reflektor
27 km a 650 m výškových
5 – Zbpo, Jide, Jidl, Jije, Edli
Jsa okouzlen mapovým objevem bikeparku na velhartické sjezdovce navrhuji Jarkovice,
ovšem většina v dlouhym rukávu bikepark už zná a chce něco kratšího. Cílem se nám
stává Pažoutův návrh stoupání z Kadešic do Albrechtic. Jedem kolem Bláži a včelína a
Kalov celkem svižně a téměř bez bahna. Sjížděje k Roku vynoří se před námi dva černí
jezdci a oni to Křížáci, ktří nás nechtěli potkat, protože z mobilní konverzace usoudili, že
jedem na VH DH. Naše chvilkové spojení tak logicky neakceptují a z Roku pokračují přímo
k Sedlu. My točíme kolem kaple dolů a před Podmokly Dlouhán huláká, že má trn v duši
teda v plášti vlastně. Tento proslulý důkladný mechanik překvapivě totiž není vybaven na
své bezdušáky a tak přichází ke slovu Pažiho knot s jeho slovním vedením. Jidl je z nové
technologie mírně rozhozen, na postižené místo si neodbytně kape z pod přilby, nakonec
však knot zavede, dofoukne a vyrážíme směrem Kadešice. Po chvíli ovšem jeho plášť
znovu měkne, on též a volá, že to otáčí. Ve čtyřech tedy dofuníme nad Kadešice, kde se
ptám, zná-li někdo pana Duba, jehož jsem nedávno poznal v covidnici. Nezná, ale hnedle
pozná, neb na křižovatce ve vsi jedem kolem něj a překvapivě se halasně zdravíme.
Dlouhým stoupáním do Albrechtic ze mě všechno nadšení vyprchá a u penzionu Pod
Sedlem navrhuji raději vrchol objet přes Milčickou dráhu. Jízda je to pěkná a dál to ještě
švihnem za Pažoutem na Platoř. Dolů, jak za starých časů a na staďáku už Frkr v civilu,
neb též brzy píchl. Jakr poputovala dál a doráží později a Jidl nakonec vraziv gumě další
knot out objel dokonce delší trasu než my.