čt 5. 7.
oblačno, hore se honí bouřky – 27 st.
Víča, Dave, Jask, Edli
35 km
2:30 hod.
Up and down maraton kolem Svatoboru
Je svátek a mám volno, tak určitě dnes pojedu, říkám si, ale ještě fotim folklór na náměstí – Slováky s
valaškama a ti juchají trochu déle – do čtvrt na šest… V půl v klusu skousávám buchtu, leju do hrdla kafe
a říkám si, proč se na to kolo nevybodnu a nedám si radši v klidu siestu… V půl pět vyrážím spíše ze
setrvačnosti, protože mi je jasný, že tam už nikdo nebude. Udál se však asi malý zázrak: V půl deset
dosprintuju na Rantl a je skoro plnej! Sice Ducháčci už mají po, ale další dva ač něco brblají o čase, jsou
rádi, že pojede parta. Ducháčci nás varují, že hore je sakra mokro, neb je splavily dvě bouřky a Dave by
rád konečně poznal trať místního maratonu. (Vloni před akcí se o to pokusil, ale všichni víme, jak to
dopadlo… takže stále nezná druhou polovinu trasy.) Trochu protestuju, tři dny jsem totiž ležel na pláži v
Městečku a rovnou do kopce se mi moc nechce. Kompromisem je nakonec rozjezd přes Volšovy. Ve tři
čtvrtě se ale kupodivu snese ještě jeden biker – tedy opravdu optimista Honza Skála a jedem čtyři.
Vzhůru se neflákáme a někdo hlásí kolik máme teprve kilometrů. Cesty jsou prašné, ani ne příliš zarostlé,
padlý strom ve stoupání za přejezdem silnice na Odolenku tam je furt… Trať se zdá jasná, ale přeci jen se
několikrát unáhlíme: Za mraveništěm si to šinem pěkně rovně a nesjedem v protisměru časovky –
ochudíme se tak o travnatou zatáčku nejprudšího stoupání a za inkriminovaným místem Dave pádu to též
prohulíme rovně bez sjezdu rovnou k dohaličkové cestě. Třetí chybu děláme až na sejpech po proudu
Otavy u samoty, ale po cyklostezce se ten kus vrátíme. Třešnička na dortu, zlatý hřeb a vyvrcholení jízdy
nás čeká v závěru: Na louce před Dobrodruhem nás staví plot. To je v pohodě, tady běhávám, uklidňuje
nás Víča a otevírá branku. Louka je fakt OK, pak ale začíná pravá kopřivová džungle rostoucí z
bezdomoveckého odpadu. Nástrahu překonáváme čapí chůzí a vycházíme vítězně značně posilněni proti
revmatu. Ještě přehodit kolo přes přivařené zábradlí u lávky na Santosu a na řadu přichází zvolit lokál.
Víča přesvědčuje, že přeci nebudeme hloupí, a když tu máme domácí pivovar, tak přeci nepůjdeme na
Plzeň, tak jdeme na Bouchalku a dvanáctka se opravdu dá.