Úterý 4.8, jas 34 C, 90 Km, 3:20 hod
Mihr, Zdpa, Rapa, Jide, Peky, Pepo, Pepa, Jidl, Japr, Edli
Minule jsme domluvili dlouhou trasu, cestou na Rantl si ale říkám, jestli všem vydržela v tomhle vedru chuť. A opravdu, apetit trvá! Jen Mihr by dal něco kratšího, ale ten minule nebyl. Aby nebylo takové vedro, a abychom se vyhnuli štěrku, upravujem trasu přes Čachrov. Vyrážíme a s vidinou velké porce kilometrů se valí hned. Pepa diktuje tempo. Moc se nemluví, moc se nečeká. Jen ve stoupání za Nemilkovem mi spadne řetěz (zajíždím nové zádní kolo od Frkr) a balík mizí jako blesk. Čeká se na Čachrově. Mihr a Rapa se oddělují vlevo rovnou na Gerlovku, ostatní se spouští do údolí. Z hlavní odbočíme a zakroutíme to přes Březí na Víteň. Tam krátkou zkratkou přetrpíme asfalt nevalné kvality na děpoltickou silnici a k obci začínáme po delší době stoupat. Trhák to je, ale naštěstí krátkej a ze vsi pak dlouhým otevřeným sjezdem do Dešenic. V dáli na západním obzoru vykukují černé mraky a povzbuzují nás udržet stálé tempo na hlavní silnici do Železné Rudy, na kterou jsme v obci odbočili a překonali krátký úsek zfrézovaného asfaltu. Mezi stromy probleskuje nýrská vodní nádrž a jedeme při ní ještě, když odbočíme v Zelené Lhotě do Hamerského údolí. Zatím ani nebylo vedro, lebedím si. V údolí nás však naopak přivítá až pod dres lezoucí chlad. Ani několikakilometrové táhlé stoupání z Hamrů a usilovné šlapání mé kosti nezahřeje. Horskou prémii té nejvyšší kategorie bere na Špičáckém sedle Japr. Čekáme na Dlouhána, jdeme si do grandpenzionu Karl doplnit bidony za 10 Kč vodou z kohoutku. Jidl rovnou točí vzhůru na Hofmanky. Vycházím se zlatem placenou životodárnou tekutinou v bidonu a za mnou ještě Japr a volá: Na mě nečekejte! Po chvíli tomu porozumím – ve výživném zalamováku se přežene kolem jak lokomotiva… Jedu za ostatními s Jide a Peky a doufám, že na Hofmankách všichni počkají a uděláme snímeček. Slunce zapadající za mraky však udělá své a nahoře není ani noha a ani spolujezdce nepřemluvím. Přichází tedy na řadu potupné selfie, aby bylo budoucím generacím zřejmé, že jsme to dali. Dále stíhací jízdou nahoru dolu dorazím peloton, který svěsil, zaspurtuji a na Gerlovce se alespoň snažím vyblejsknout projíždějící borce. Začíná se šeřit, prozíraví zapínají blikačky a vzorná formace, že by si i Pažout zachrochtal, funí na Rovinu. Tam přesto dochází ještě ke spurtu a prémii, ač ze špice, uhájí Japr. Pak již v červené záři a úchvatných paprscích sjíždíme k Otavě. Sušice na nás dýchne horkým vzduchem, jaký jsme cestou nezažili a přivítá nás rozpálená Buchna.
Author EdLi
