Tradiční zavírák sezony – Pancíř 28.10
Na letošní výroční 30-tý výjezd vyrazilo spoustu skupin z různých míst. Ze Sušice z hotelu Seno, ze Staré Huti z Kašovic…. a všichni se téměř ve stejnou dobu potkali na Pancíři. Letos i obsluha zrychlila a počasí se na zpáteční cestu zlepšilo. Takže samá pozitiva a sociální jistoty… Poki
Pohled od Eda:
28. října – Pancíř
Ráno jinovatka, teplota u bodu mrazu, ale předpověď je pozitivní. Na Rantlu pěkných 9 borců –
Jidl, Ládu, Víča, Rapa, Zdka, Vako, Jabl, Chosé, Edli. Ladíme trasu. Jsme vyprovázeni
povzbuzujícím křikem z balkonu (zejména Zdka). Jedeme Luhem a ruce zebou i v rukavicích. Do
Frantovi Vsi valíme po polňačkách druhého břehu. Pod Trsicemi si střihneme bikovou
zlatokopeckou stezku a jsme v Petrovicích. Odtud hned vzhůru, Nová Víska nejlepší směr, akorát
trochu bahna. To u lesa mizí a slunce začne hřát. Listí hraje barvami a cesta voní podzimem. Ideální
stav. Jedeme po známé štěrkovce (NS dolování zlata) vzhůru. Volím zkratku vlevo krpálem přes
Vosík. Po štěrkovém úseku přijde kus hrubého podkladního kameniva. Rapa brblá. Pak ale krásná
lesní cesta. Na hřeben ke štolám už neodbočíme a sjíždíme klasicky na Mochov. Na farmářské pod
loukou u Kochánova Chosé píchá, či spíše proráží bezduši. Víča přispěchá s pěnou, to ale přes
urputnou snahu nedrží a po půl hodině situaci zachraňuje duše. Jabl to otáčí do Pekla. Mezitím nás
míjí (Zbpo st. + Evpo st.), jež pak předjíždíme na Zhůří a přes Křemelnou stoupáme po žluté. Přes
hlavní silnici se dostáváme na nekonečně dlouhou rovinatou asfaltku. Jedeme mlčky, jen pláště
hučí. Strojové tempo, Rapa tahá. Konečně přichází sjezdík s oblíbenou zkratkou z vyšší mezičky.
Brzdíce bočím na pochoutku, Chosé za mnou, Vako (Ted) to ale napral do Víči a ostatní objíždí po
asfaltu. Houpavým úsekem směřujeme k Hofmankám, Víča upozorňuje na prameniště Řezné. Na
kraji lesa před námi silničář. Vypadá jako Pačá, říkám s nadsázkou a Víča dodává: na starym
favoritu… Po chvíli ho dojedeme a je to opravdu Pačá na starym favoritu. Pak už boj pod lanovkou
o vrcholovou prémii. Nejvíce sil má myslím horažďovický Chosé a v posledním trháku akorát
dojíždíme Zbpo s rodinou. Restaurace otevřena. Tradiční polévka na terase s opalovačkou a
sušením mokrých trik. Dorazil i Kája na tříkole s Mirkou a Vaníkovi z Trsic. Společné foto a
pokračujeme oblíbeným rozbitým sjezdem ke křížku Tomandlovu a do Šmauz. Odtud nás Rapa
nasměruje přes kopec opět na dlouhou asfaltku k hlavní silnici, pak sjedem ke Křemelný a
stoupáme na Haďák. Slunce září, nasáváme Šumavu a najednou je horko – 13,5 st. Dolu s námi valí
i Zbpo s Evpo a Adamem a Emčou. Vrchol objedeme sušší turistickou a už se těšíme na pažoutí
DH. Tam ovšem těžba v plném proudu, mazlavé bahno, půlmetrový koleje, hodně drsný, ale křehká
páťačka Empo projíždí vše s úsměvem (s Amčou by prý byla větší legrace). Pod Pažoutem volíme
oblíbenou prostřední cestu a do Petrovic probíhá silný lobbing za trasu bez úbočí Svatoboru. Až pod
Žikovem se láme chléb a vracíme se opravdu přes Volšovy. Pivo na Bouchalce lze v klidu
vymlasknout venku.