30 km, 550 m převýš

20 st. oblačno

5 – Zbpo, Jide, Jidl, Edli, Gustavo

Zbpo to přes Whatsapp svolal na třetí a povedlo se… Jsem potěšen a překvapen počasím (postudeném a deštivém září), jede se libově v krátkejch, ale když teď koukám na roky zpátky, tak takový krásný podzimní výjezdy jsou od Rantlu běžný… a v drtivé většině je to Kašperk! A v posledních letech i stejná sestava. Jede se hned zčerstva a mnohým je až horko, i proto Zbpo dává směr chladným údolím kolem milčické rezervace na Humpolec. Bohno je, ale překvapivě se to dá, i když já se ploužím na chvostu a díky tomu si dvakrát spletu konec kopce… Louka nad Durmák je už laskavá a slunečná a další změnou je přišlápnutí ještě na Žlíbek, což proti původně plánovanému Javorníku ještě zkousnu. Odměnou je sjezd na Kavrlík, Zbpo na vyladěném Intense se mi sice obdařen stravovou korunkou ztrácí, ale je to paráda. Po výjezdu přes pastviny na KAšperky čekáme na Zbpo, který čistil vyjeté parádní kraví lejno. Koukám, že já mám vzorek čistý, ale lejna kus mám na noze. Alejí z Kašperek na zkratku do Tuškova a první Zbpo se náhle propadá do listí. Sjel na bok po hraně meze, kde se zapadaná pěšina jevila ještě vodorovně. V Tuškově pak do třetice volí změnu až nahoru po asfaltu a na Borovinu úbočím. Jedem tu slalomovou, kterou Zbpo v sobotu vyčistil. Na staďák dojíždíme v tempu a já rychle pokračuju na cestovatelskou přednášku.

34 km, 790 m převýš

23 st. oblačno

3 – Frkr, Edli, Gustavo

Před sobotním maratonem je volba jasná. Jede to dobře, ani bahno, ani vyschlo. Hned jsme nahoře a po vrstevnici za silnicí na Odolenku jen přenášíme přes padlý stromek. Pak to zas odsýpá, není k tomu celkem co dodat. Jen nad schody na volšovskou silnici čekám až se přeřítí dva kamiony. Pravá biková trať až do posledních metr. – za Patečkem se ještě přejíždí kamenné suché korytu a kořenovou lesní technikou do cíle v chatovce.a na staďák, kde už Hazoš.

30 km, 740 m převýš

27 st zataženo děšt – 19 st.

4 – Jidl,Jije, Edli, Gustavo

Už léta jsme nejeli přes Novou Vísku (naposledy ještě s Pavi) a přitom to trasa není vůbec zlá, navíc jsme tam zažili dvě pohledné žokejky cválající na svých ořích vedle nás… Vrchol měl být Kamenáč 11m pod tisícovkou a hřebenové sejpy před ním, nový úsek jsem si pak dovolil plánovat k baroknímu mlýnu Žežulka.Vyrážíme směle, i když je dusnoo a honí se bouřkové cumuly, řekneme si, že pršet nebude… Stoupáme přes staré Volšovy kolem studánky V Rybníčkách na vrstevnici kolem Stráže. Gustavo do kopců zapíná svůj motor a sviští, aniž by šel ze sedla. Před Loučovou uhýbáme zdánlivě na louku, ale na konci neomylně ve sjezdu trefíme cestu a v hájcích musím brzdit, aby v klidu přeběhla srnka s kolouchem. Stavíme pod starou lípou v Kolšicích a dál přejedem přes Jiřičnou na stoupání do tej Novej Vísky. Tentokrát žádní koně ani žokejky a už jsme na horní louce a je příjemné vedro. Zajedeme do lesa na cykloasfaltku, zkracujem jí pod Vosík lesní cestou a krpálem se dostáváme za vrchol. Tam na rozcestí začíná krápat, zapadneme ale do lesa, kde to ještě jde. Na dalším rozcestí Mochov – Javoří, ale zvažujem návrat. Je jasné, že hřebenovka vzhůru padá, ale zpět taky nevolíme, neb tam zrovna leje. Pouštíme se tedy cestou na Dolní Těšov a i když jedem lesem, voda stříká i ze spoda. Ve vsi kouknem na připravu Mládkova koncertu, opatrně přejedem údolí a stoupáme z Chlumu na Krušce. To už neprší a navíc není vůbec zima, tak valíme v pohodě. Do Nuzerova to trochu stříká, ale stejně si to užíváme. Na Pátku se odpojuje Jije, pak Gustavo a na staĎáku nezklame jen odslepákovaný velký Pažout.

74 km, 1060 převýšení

25 st. jasno

5 – Jidl, Rapa, Jije, Vldu, Edli

Už přes den posílá Rapa zprávu, že by dal Modravu, Oblík, Prášily. S Dlouhánem kvitujeme, že jsme na to též pomýšleli, neb jinak zbývá už jen Zhůří Pěnivým patokem… Na Rantl chvátám bez Stravy, pití naštěstí mám. Vzácně dorazil i dnes už přespolní Vláďa Duchoň a jsou s Rapa dnes tahouny. Je teplo, tak musíme nahoru již avizovanou trasou. V údolí Otavy je superpříjemně, učebnicově střídáme a chvilkami je najednou úplné ticho – občas ho přeruší jen vrčení Vldu moderního vořecha. V kopci na Srní před sebou vidím tahouny, jak cosi gestikulují, otáčí se dolů a procedí, že někdo volá defekt. Otáčím se též, ale vidím, že všichni jedou, tak pokračuji. To bečely ovce, utrousí Rapa s Vldu, když mě předjíždějí… Nahoře čekáme na Jije, který má pracovní sezonu v plném proudu. Chce se odpoutat, ale my ho nedáme a dál pokračujem profesorským tempem. Na Antýglu se ochlazuje a na Modravu funí, pak nás lae uvítá nádherná horní Šumava kolem Roklanského potoka. Na začátku stoupání z Javoří pily na Oblík v dáli před sebou vidíme motajícího se turistu, anobrž víme, zda jede hore či dole. Zanedlouho ho dojíždíme Vldu a i Jidl ho předjíždí. Borec na obagážovaném gravelu se ale kousne, začne závodit a dojede zpět k Ládu. Cesta na Bor dobrá, rychlost se blíží osmdesátce. Pak se rozhodujem, zda Srní či Prášily a impulsem je hláška Jije –okruh! To znamená i zážitek pavé na Prášilech a i krásné hupy přes Křemelnou. Nad Hartmanicemi na nás vykoukne zapadající rudé slunce a z pohody nás probere až zima otavského údolí. Na staďáku je ale ještě teplo a Ledu, Zbpo a Křížovi, takže v houstnoucím šeru dají někteří i tuplák.

22 st. Oblačno

53 km, 1060 m výškových

6 – Jidl, Onpu, Zdka, Choru, Edli a Gustavo

Ideální počasí, ale šestka je přesto dobrá, neb v úterý jsme byli jen dva. Poslední šance dát letos Losenici, tak to zahlásím a vracim se pro pití. Nezdržíme se ale skoro nic a valíme fest na Mouřenek. Zhlédnem skleněného Vintíře a padáme po naučném singlu, Dlouhán to objíždí a dole čeká. Furt se valí a vepředu hlavně Chosé. Na BUzošné chvilka exkurze zříceniny, pak kamenné moře a dál už jen oko na těžký terén do osady Popelná. Kromě Jidla ZDka to nikdo nezná, tak upozorňuji na ještě lepší úsek podél Losenice. Krásně se zdolává a hned hore lesní cestou aznovu k Losenici, abychom se po zelené vškrábali na horu Popelnou. Kamenné moře s výhledem nemůžeme vynechat a sjezd vedle jalovců nás přivede na horské louky osvícené zapadajícím sluncem. Na rozbité cestě sjezdem lesem do Studence Zdka proráží a na asfaltce mění, stíny se prodlužují, ale nevyměknem a přes Nicov cyklostezkou do Řetenic a stoupáme dalších 120 m na vrstevnici ždánovskou. Pak už jen valíme dole kopcom přes Žlíbek a Humpolec, kde Choru zaujme kašna po obhlídce nás ztratí a ozývá se do mobilu až na kraví louce. Protože přejel odbočku, tak ho směřujem do Bohdašic, on se ale najednou zjeví nad Platoří. I když pod stromy už není skoro vidět, je furt teplo a i do Divišova to můžem rozbalit. V šeru Luhu se postupně rozjíždíme a jen Dlouhán se uzemní stadionovým pivkem.

–

40 km, 900 přev

7 – Frkr, Jidl, Pepo, Jije, Zdka, Onpu, Edli

Těšil se taky Pažout, ale chytl ho slepák a musel hned pod kudlu. Konečně se ujmou zas hájenka Jarkovice. Jedem Mravenčák a vrstevnici po Bobikapu, ze Svojšic na Cihelnu a Horní Staňkov. Borek dáme tentokrát zprava, ale nespadneme dolu po motokrosu, ale až cestou nad vlek. Nedáme tentokrát ani bikepark a uháníme kolem Bušku do údolí Radvanickýho potoka. Do Jarkovic se stoupá dobře, tam nezbytné foto a přes Sviňský vrch a asfaltku z Keplů na libovej mototriálek. Jako vždy ho nemůžem najít, jako vždy bočíme dříve a jako vždy nás spasí růžový kolík. DH si užijeme, akorát že dole zjišťuji prázdnou kapsu po mobilu. Při představě návratu vzhůru mi tuhne úsměv, ale to už přijíždí Onpu a hlásí, že něco má, a že bude pivo. Jasná věc a na staďák už se těšíme všichni, to však ještě netušíme… Na Javoříčku se

–

70 km, 970 převýš

.  Zbpo, Rapa, Pepo (?), Jide (?), Jidl, Edli

Jihočeský asfalty jsou jasný a ještě zálusk na melebný čábuzský kaňon, jenž projel jen Jidl, takže je vedoucí. Na Strašín jedeme klasicky z Dražouc po novym asfaltu, pak bočíme vzhůru na Maleč. Tam nahoře se čeká, ale i potom to od rybníků znovu lesem stoupá a někde u Vrbice nám s Dlouhánem čelo mizí. Ve Stachách je nevidíme, tak uhneme z trasy na tradiční čekárnu u busů a tam balíček vyzvedneme. Pokračujem netradičně dál na Nespice, ale je to jen kousek a tam hned na lokální asfaltku do čábuz údolí ke Spůlce. Ve sjezdu dole špatný tepich, pak už je to příjemná jízda. Je to sice jen nový kousek, ale každá nová trasa v dosahu silničního rantlu je zajímavá. Pak už klasicky po hlavní na Stachy, Dlouhán ovšem rozkurážen vedením trasy zabočí zde vlevo vzhůru a kromě Rapa, který drží směr, všichni bočí za ním. Po chvíli funění ve stoupání se začínají ozývat vtípky o blížícím se Churáňově a i rozkurážený Dlouhán znejistí. To se ještě jede stále relativně vesele, lesní prudká stojka však vezme ze rtů i ten zbytek úsměvu. Naštěstí brzy přichází Říhov a Dlouhán už je doma – že jsme minuli odbočku, ale výsledek je skoro stejný. Čeká nás pak stoupání na Nicov, kde čeká Rapa a dál velký pecky do Kašperek.

27 st. Oblačno

• m, 800 m
• , Zdpa, Frkr, Mame, Edli

Taky Rovina, na biku však těžší… navíc je po deštích mokro, nasáklo, tak volíme spíše sušší cesty – klasicky na Mouřenec, ale odtud asfaltem a štěrkovkami na Palvínov, Kundratice a ze Zalužic stoupáme vzhůru na Babylon, hned na první louce dusno a žerou nás ovádi. Na Rovině pak příjemně. Tam se ještě suší a krásní vyfotíme a pak se spustíme do Pekla… po cestě tečou potoky, všude mokro a místy neobjeditelné bahno. Asfaltkou do Hartmanic si dáme chvíli voraz, ale z Kruščího sedla do Nuzerova je to opět lázeň. Celkový dojem ze švihu je ovšem více než dobrý.

25 st. Zataženo

50 km, 800 m

6 – Zdpa, Jidl, Pepo, host na Cube…, Choru, Edli

Na Šumavu nejedem rovnou, nejdřív si střihnem Cihelnu, pak dolů k Werichovi a až přes Velhartice na Šandarák. Přejedem ho čile a zkušeně, pak ale táhlé kopečky na Rovinu už spíše v zuřivém tempu pro mě, takže nestíhám. Sjezd až na staĎák už je pohodový.

29 st. Jasno

48 km, 1050 m

9 – Zdpa, Zbpo, Jide, Jidl, Frkr, Toma, Mame, Java st., Edli

Z Luhu Divišovskym údolím na vrstevnici a k Durmáku, nahoru pak volíme louku a pře Žlíbek valíme přímo na Javorník. Do sedla zpět stejnou cestou, pak ale vystoupáme na Královský Kámen, ten už obrostl smrky, takže bez výhledu hned dolů. Ve sjezdu do Nicova má Java drsný pád, ale oklepe se a drží dál. Přejedem na sjezd přes Milov a do Amálky, silnici vykejváme do Kašperek a přes náměstí vzhůru hoši pak sjedou na silnici a zkratkou do Tuškova, já projedu horní cestou s výhledy, sjezd ale nestojí za nic. Z Tuškova bočíme na Opolenec a už zůstaneme na cestě k silnici, vrstevnicový trail je totiž zapadaný.